Rozhovor mezi ŽVK a Ředkvičkou

ŽVK: Vážený pane Ředkvičko, nelíbí se nám styl výuky paní profesorky Laušmanky.

Ředkvička: A co s tím mám dělat?

ŽVK: To je váš problém!

Ředkvička: Ale mně Laušmanka nevadí.

ŽVK: Nám bohužel ano, udělejte s tím něco.

Řed.: Ano, ano, udělám, ale nezabíjejte mě.

Medúza: To si ještě rozmyslíme.

Hlíst: Protože by možná bylo opravdu lepší vás zabít.

Polyp: Alespoň ušetříme nervy… Máme vůbec nějaké?

Řed.: Toť otázka. Můžeme udělat pokus.

ŽVK: Klidně si ho udělejte, ale ne na nás.

Polyp: Třeba na Laušmance.

Medúza: Hurá!

Řed.: (mlčí)

Hlíst: Co si to dovolujete?

Řed.: Spíš, co si to dovolujete vy? Já jsem přece Ředkvička!

ŽVK: A my jsme ŽVK.

Řed.: Aha.

ŽVK: Cože???

Medúza: A já jsem Medúza – nejznámější živočich celého světa i vesmíru.

Polyp: To není pravda – vždyť já jsem přece lepší!

Hlíst: A já nejlepší.

Řed.: (???)

ŽVK: Asi si musíme ujasnit pár věcí: My jsme ŽVK – což znamená, že jsme lepší než vy! Vy jste lepší než Laušmanka, a tak jí teď dáte padáka.

Řed.: Velmi lichotivé!

ŽVK: To nemá být vůbec nic lichotivého, tím jsme vás jen chtěli postrašit: Když ji nevyhodíte, vyhodíme my vás.

Řed.: Jak mi můžete dát padáka, když já jsem tu na nejvyšší funkci?

Polyp: Tralalalala…

Medúza: Zmlkni, Polype!

Hlíst: Zmlkněte, ŽVK!

Řed.: Ticho v soudní síni!

ŽVK: Odkdy jsme v soudní síni?!

Polyp: Tralalalala…

Řed.: Ředkvičkárna je soudní síň.

ŽVK: Trochu podivné označení, že ano?

Řed.: Mně to tak nepřijde.

ŽVK: To se ovšem mýlíte.

Řed.: Já se nikdy nemýlím.

ŽVK: Houby!

Řed.: Ty mi nechutnají, vám jo?

Polyp: Ne.

Hlíst: To sem teď nepleťte.

Polyp: Proč ne? Je přece zajímavé vědět, komu houby chutnají.

Hlíst: Není!

Polyp: Když myslíš…

Hlíst: Já to vím.

Řed.: Ehm, ehm…

Medúza: Neruš, mě to zajímá.

Polyp: Vidíš? Vždyť jsem to říkal…

Hlíst: Já myslel, že jsme tady z jiného důvodu.

Medúza: Proč jsme sem přišli?

Řed.: Hi, hi, hi…

Polyp: Buďte zticha! Já si to náhodou pamatuju.

Hlíst: Já taky.

Medúza: Aha, už si vzpomínám!

Řed.: Já… … … … NE!

ŽVK: TSSS…

Řed.: Tak proč tady jsme? Teda, jste?

ŽVK: Už jsme vám to říkali!

Řed.: Tak mi to připomeňte.

ŽVK: Vy jste nám nějaký zapomínavý.

Řed.: Nechtěl jsem vám to říkat, ale… já mám sklerózu.

ŽVK: Ach jo… to je divný, že jste to taky nezapomněl.

Řed.: To je asi jediný, co si pamatuju, ale teď mi musíte slíbit, že to nikomu neřeknete a že mi na to složíte přísahu ve starověkém jazyce.

ŽVK: Máte tu snad slovník, nebo tu přísahu umíte nazpaměť…? Kromě toho vám nic neslíbíme.

Řed.: Mám slovník a taky ji umím zpaměti, ale vy mi to slíbíte.

ŽVK: A proč bychom to asi měli dělat?

Řed.: Protože mě nesmíte ztrapnit před celým světem.

ŽVK: To asi zrovna – vždyť už to stejně všichni vědí.

Řed.: Jak to zjistili?

ŽVK: No, když s vámi někdo mluví a vy nevíte, o čem byla řeč, tak je to trochu divný, ne?

Řed.: Ani ne…

ŽVK: Hm…

Medúza: Tak my už musíme na KAJ, tak ahoj.

Řed.: Ahoj, byla s vámi příjemná řeč… vlastně si ani nepamatuju, o čem jsme se to bavili…

Hlíst: To nevadí, jen si někam napište, že Laušmanka by měla odejít.

Řed.: Rozkaz! Počkat, nemám tu rozkazovat já?

Polyp: NE.

Řed.: Hm…

Hlíst: Tak sbohem!!!

Řed.: Sbohem.

KONEC

Upravil: ŽPH

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.